Zápisky 2007

Zápisky z Work & Travel absolvovaném v létě 2007 skrz agenturu CCUSA. Pracoval jsem jako obsluha v zábavním parku (Trimper Rides and Amusements) přímořského letoviska (Ocean City) ve státě Maryland, USA. Pak jsem trošku cestoval po východním a severním okraji Spojených států amerických a občas si k tomu všemu psal různé poznámky a úvahy.

Zaznamenána je zhruba polovina cesty, v srpnu jsem bohužel nic nenapsal. Mapa mé trajektorie a program následuje. Zápisky jsou chronologicky, čte se shora. Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu a na libovolné dotazy odpovím. Kontakty jsou na homepage.

Vojtěch PJ Brtník

My journey around USA, Summer 2007

16. - 17.6. Washington, DC
17.6. - 29.7. Ocean City, MD
29.7. Wilmington, DE
29.7. - 1.8. Philadelphia, PA
1. - 5.8. New York, NY
6. - 7.8. Boston & Cambridge, MA
7. - 23.8. Provincetown & North Truro, MA
23. - 31.8. Boston, Cambridge & Chelsea, MA
1. - 3.9. Buffalo & Niagara Falls, NY
4.9. Detroit, MI
5. - 8.9. Chicago, IL
9.9. Pittsburgh, PA
10.9. - 11.9. New York, NY
12.9. Washington, DC

Červen

16. června

vzhledem k tomu, že o svém osobním životě na blog psát nechci a o škole je to nuda, tak toho nemám přes rok moc co nabídnout. Snad to teď přes léto doženu.

Cesta byla opravdu zábavná. Letadlo z Prahy do Paříže mělo částečné zpoždění už před odletem, prý kvůli omezení letového provozu nad Německem a Francií. Vzhledem k tomu, že jsem měl na přestum něco méně než hodinu, nic moc. Letišě Charlese de Gaula v Paříži je suverénně nejzmatenější z letišť na kterých jsem kdy byl. Přejížděl jsem snad 3x autobusem, pokaždé aspoň 20 minut a několik kilometrů semtam. V době odletu do Washingtonu jsem netrpělivě stepoval před kontrolou zavazadel a k letadlu přijel dalším autobusem tak o půl hodiny pozdě. Naštěstí jsem nebyl sám, takže počkali. Odlétali jsme tak o hodinu a půl později.

Air France ... asi top letecká společnost, co se luxusu a služeb týče, takže rozhodně spokojenost. I na jídle byla poznat francouzská kuchyně, s CSA nesrovnatelné. Do Washingtonu jsme dorazili samozřejmě pozdě, což v kombinaci s nemožným spojením z letiště do centra a ještě dementnějším metrem mělo za následek, že mi ujel jediný spoj do cílové stanice.

Aspoň jsem si prohlédl Washington. Byl naprosto přeplněný turisty, ale tak 95% byli domorodci. Prostě vyjeli na sobotu poznat svoje sídelní město.

Fotky budou v galerii až časem, zatím budu dávat ty zajímavé rovnou pod články.


17. června

Zatím jsem dost zmatený. Mobil mi přestal fungovat asi tak jeden den před odletem z ČR. Občas se dokonce i pustí, ale síť stejně nenajde.

Ve Fahrenheitech se nevyznám.

Že se musí v autobuse tahat za provázky, aby zastavil jsem taky nevěděl.

Ceny jsou všude bez daně, pěkná blbost.

Když jsem si na letišti kupoval Coca-Colu, tak byla levnější, než obyčejná neperlivá voda.

Ráno mě dost zklamal odhad času, v 5 ráno bylo tma jako u nás o půlnoci.

Je tady dost obdivuhodná pracovní morálka. Když jsem stál na imigračním, tak se najednou z rozhlasu ozvalo, že všem úředníkům se dneska kvůli nestíhačce prodlužuje pracovní doba o hodinu. Nikdo si pro sebe ani nezanadával, schválně jsem to sledoval.

How are you zní jako hewj a i když jsem byl připravený, tak asi málo. Na autobusové zastávce mě během 40 minutového čekání takhle pozdravilo snad 10 lidí, v metru pak taky. Všichni si chcou pořád povídat, to se mi líbí.

Jeden človék se mě zeptal odkud jsem. Když říkám, Czech Republic, tak se jen usměje, že to zná: "Next to Kosovo, hm? I have a friend there..." Teď už budu radši říkat, že jsem z Evropy, to se snad chytnou.

Za chvíli dorazím do Ocean City, oproti plánu cca o 16 hodin pozdě, zítra začínám pracovat. Cestu moc nesleduju, ale rozdíl oproti ČR se nedá přehlédnout. Přestože jedem vlastně na konec světa - poloostrov odkud není jiného úniku, než cesta zpět, tak jedem po 6ti proudovce. Zastávka je asi tak co hodinu. Ta jedna byla na čerpačce, druhá pak ve vesnici s odhadem 1000 obyvateli. Na vesnice se tady opravdu nehraje, občas jsou i 3 domky pohromadě, ale jinak spíš ne.


19. června

Ocean City vypadá jako typické kultivované přímořské letovisko. Nejvíce mi připomíná Itálii. Je dlouhé odhadem 15-20 km a široké tak 500 metrů. Je to totiž úzký násep vybudovaný uměle v moři. Na šířku má vpodstatě 2 ulice, které se táhnou celým městem. Na délku pak 145, označených čísly.

Přemýšlel jsem nad tímhle značením a přijde mi mnohem lepší, než evropské. Když vám někdo řekne, že obchod je na 10. street, tak hned víte. Problém je v tom, když se rozhodnou přidávat ulice mezi již dvě postavené, to pak řeší tak, že jí dají nějaký jmenný název, nebo třeba 5A. street. Druhá komplikace je, pokud se rozhodnou přidávat před 1. St. V Ocean City to vyřešili tak, že druhým směrem pojmenovali ulice Jižní 1., Jižní 2.,...

Na rekreaci tady jezdí samí amíci, oni totiž ani jinam než mimo USA na dovolené nejezdí. Ale kdyby byla celá Evropa jeden stát, tak bychom taky moc pryč jezdit nemuseli, vlastně bych byl teď poprvé v zahraničí.

Kolem moře je promenádní ulice, říkají ji Boardwalk, je totiž ze dřeva. Boardwalky jsou v US asi celkem populární, ten náš je prý jeden z nejlepších vůbec. Bydlím přímo na Boardwalku. Řekl bych, že tak 70% tvoří obchody/stánky s jídlem. Porce hranolek má tak 400g a největší popcorn dávají do kbelíku - cca 2 litry. Burger King mám přímo za oknem a tak do půl kilometru jsou všechny FastFoody, na které si vzpomenete, krom Mc, toho jsem si ještě nevšiml. V obchodě jsem viděl reklamu ve stylu: "Proč na vás letí holky? Protože jste tlustí, jo! Takže si ten vozík pořádně naložte".


20. června

Docela mi vyhovuje mistní způsob pracovní doby. Mojim cílem rozhodně není někdy pracovat 8 nebo více hodin denně, 5 dní v týdnu, ale pokud bych musel, tak se nechám inspirovat. Pracovní doba je od 12 ráno do 12 večera (neboli 12AM - 12PM). Ne že bych pracoval 12 hodin denně to ne, ale všechno je v tom daném intervalu.
Před 12 ráno není otevřeno kromě potravin a nějakých úřadů vůbec nic.

Pracuji v zábavním parku, zatím jsem měl 2 směny - jednu na Merry Go Round a jednu na nějakém vláčku... Park je celkem velký, pochybuju, že za léto stihnu obsluhovat alespoň jednou všechny atrakce, takže nudit se snad nebudu.


21. června

Občas mi přijde, že je moderní nosit hůlky a různá jiná podpěrná zařízení. Není problém pokat třeba 30 letého člověka s hůlkou. Myslím si, že za to můžou reklamy na jídlo. Někteří jsou totiž tak tlustí, že bez berlí se neunesou. A s nimi budou dle reklamy vypadat ještě více cool a sexy (evropan zamění za odporně).

A pak jsou tady samozřejmě vozíčkáři. Ale tak z 70% v nich sedí lidi, co by normálně mohli chodit, ale prostě se jim nechce, protože sedět a cpát do sebe další burger je přece více cool. Dalších 25% jsou tlusťoši, které už ani berle neunesou, a těch posledních 5% budou invalidi. Vozíček vypadá jako velký dětský kočárek na elektřinu.

Pro zajímavost: hamburgry se tady krom double dělají i tripple; mléko má 12% tuku; na většině atrakcí máme napsané, že špekouni mohou být z přepravy vyloučeni; hlavní motto Burger Kingu je, že jejich hamburgery jsou tak veklé, že ho neunesete v jedné ruce.

Záchodům se tady říká Bathroom, Rest room nebo třeba Men's room. Ještě jsem nikoho neslyšel říct toilet, lavatory, WC nebo cokoliv jiného v evropě běžného.

V práci jsem dneska obsluhoval "Pirátskou loď" - takovou tu houpací. Seděl jsem na horní palubě a kontroloval lidi, jestli nepadají, nebo co ja vím. Takže jsem si tam vzal nějaké čtení, jídlo, pití a židli a porušil snad všechny pracovní směrnice, které máme :)


22. června

Mám volno. Snad se mi podaří najít si čas a upravit nějaké fotky, alespoň ty z Washingtonu. Jinak se pujdu samozřejmě válet k moři na pláž. Mám to cca 20 sekund chůze :)

Ocean city prý není tak úplně typicky americké. Vůbec se nedivím, skoro každý první zaměstnanec je cizinec a polovina z nich pak rusové. V našem parku pracuje odhadem tak 50 studentů a rozdělil bych je na dvě skupiny. Jedni si přijeli vydělat peníze a pracují jak soumaři, často hledají druhou práci, anglicky skoro neumí a je s nima nuda největší. To jsou hlavně rusáci a jejich kolonie (Bělorusko, Ukrajina,...), vlastně většina východní Evropy a balkánců. Pracujou a spí.

A pak tady jsou lidi, kteří přijeli na prázdniny - angličani, skotové, francouzi a spol. Taky cca 10 lidí z Kolumbie; ti jsou tak na hranici. Přijeli pro peníze, ale je s nima zábava.

Té první skupině často není ani 21, takže nikam nemůžou. Prý tady limit dost kontrolují, ale mě se na věk ještě nikdo neptal, takže bych tomu zase tak nevěřil. Máme tady podnikový bar se slevama pro zaměstnance. Takže to funguje tak, že přes den peníze vyděláme a večer je vrátíme zpět :)


23. června

Už jsem říkal, že mi tady nefunguje mobil? Prostě nedokážu rozpoznat žádnou síť. Navíc tady není žádný oficiální mobilní obchod. Poblíž je pouze jedno elektro a tam mi nedokázali moc poradit. Koupil jsem si místní mobil a Twist kartu, říkají tomu stejně jako v UK - "Pay as you go". Ale stejně mi v tom novém mobilu nefunguje česká SIM karta, asi ho nechám ještě odblokovat, snad to pomůže.

Moje nové číslo je (+1)4438569571. Pokud jsem to dobře pochopil, tak Pay as you go provozuje nějaká nezávislá společnost, jejíž web je naprosto odporný. Takže jsem nedokázal zjistit ceny, ale platí se i za příhozí hovory. Místní hovor mě stojí 0.5/minutu, prý je to dost drahé, protože PaYG používají stejně jenom turisti, takže proč z nich nevytáhnout peníze :)

Mobilní číslo a moji místní adresu jsem aktualizoval v kontaktech, kdyby to snad někoho zajímalo.


24. června

Úplně nejdivnější jsou Kazachstánci. Je jich tady docela hromada a každý je jiný. Někteří vypadají jako rusové, jiní jako číňani a další jako Indové. Moc jsem se s nima zatím nebavil, patří spíš do té první skupiny, co přijela pro peníze.

Ubytování máme v rámci zaměstnání, takže jsme nemuseli nic shánět. Jedna půlka bydlí někde za městem, vždycky je před prací přivezou a hned potom zase odvezou. Tím pádem ty lidi většinou vůbec neznám. Ale mají to dost naprd. Prý je tam totální nuda. Skoro každý se chce dostat k nám :)

Druhá půlka včetně mě bydlí přímo na pracovišti, takže když vstanu 5 minut před začátkem práce, tak to je tak akorát :) Jsou to vlastně koleje, oproti Praze o dost větší a hlavně s funkční ledničkou s mrazákem. Na to se bohužel asi Koleje UK nezmůžou nikdy.

Platíme tady 70 USD týdně, a jsme 3, takže za měsíc mají cca 900 USD ~ 18000 Kč. Kolej máme za 3000 Kč na měsíc a jsme 4, tzn 12000 měsíčně. Zatím jsem to nějak drasticky nezkoumal, ale řekl bych, že ten rozdíl 30% zhruba odpovídá poměru cen USA/ČR. Koleje v Praze mají co dohánět. A to srovnávám jedny z nejlepších kolejí, co v Praze jsou. Jo a pokud byste náhodou ty ceny chtěli srovnávat s běžným nájmem, tak je potřeba počítat s tím, že ani tady ani na koleji neplatíme za vodu, elektřinu a další podobné výdaje.


25. června

Koukám na seriál "Rome", doporučuji. Je to stokrát větší zábava, než nějaký Lost nebo Prison Break, i když je pravda, že ty mě ze začátku taky bavily. Rome popisuje období antického Říma na přelomu republiky a císařství. Myslím že teď někdy šel na HBO.

Dneska je to přesně týden, co jsem v Ocean City. V galerii jsou slíbené obrázky Washingtonu, ale nejsou nic moc. A tady pár fotek našeho Amusement Parku:

Trimpers Amusement park Trimpers Amusement park Trimpers Amusement park


26. června

Pravděpodobně jsem první čech v Ocean City vůbec. V našem zábavním parku letos rozhodně žádný nepracuje a co jsem se ptal, tak snad ani nepracoval. Přijde mi to celkem zajímavé. Je tady například velká skupina Bulharů, jeden z nich je Supervisor. Říkal mi, že nechápe, jak může někdo z tak vyspělé země, jako ČR přijet sem a pracovat za 7 USD/hodinu.

Ani jinde ve městě jsem žádnou stopu po něčem českém, ani slovenském nenašel. Když jsem byl na místním imigračním vyřizovat byrokracii, tak někteří automaticky předpokládali, že jsem rus.

Jenom to potvrzuje moje mínění, že češi jsou neakční lemry a socky. Vůbec mi nechybí :)

Už jsem se zorientoval ve Fahrenheitech. Teplota tady bývá kolem 80-90F, což je kolem 30°C.


27. června

Bezpečnost je na prvním místě snad úplně všude. Všem o ni jde a každý se ji taky snaží dodržovat. Pár příkladů.

Úplně trapný kolotoč, který se jenom točí dokola rychlostí šneka. Stejně tam jsou děti přivázané snad ze všech stran a když je náhodou někter pás kratší, tak se rodiče hned zlobí, ža takhle ho tam rozhodně nepustí.

Na všech atrakcích je výškový limit, dolní na těch dospěláckých a horní na těch dětských. Pokud jě někdo třeba o milimetr přes, tak ho nepustíte a řeknete, že z bezpečnostních důvodů tam nemůže - nikdo neprotestuje.

Pokud se nám něco nezdá, tak můžeme atrakci kdykoliv zastavit a podívat se, co se děje. Zákazníci si to jen pochvalují, jak jsme obezřetní.

Na pláži je plavčík, který hlídá, jestli je vše OK. Pokud se mu zdá, že by se někdo mohl spálit, tak ho upozorní a dá mu zadara opalovací krém.

Všude jsou nápisy upozorňující na různá nebezpečí. Na obalu od sýru bylo telefonní číslo, na které se může člověk obrátit, pokud si neví rady, jak sýr rozbalit nebo nakrájet.

Vše je asi důsledek světoznámých US soudních sporů, ale pořád mi to přijde vtipné, ačkoliv jsem to očekával.


28. června

Bydlím s Turkem Olsanem a Slovincem Ivanem. Olsanovi jsem hned na začátek řekl, že to jsou asijci a ať se vrátí do Asie a necpou se do Evropské unie. Anglicky moc neumí, takže si s ním povídat nejde. Doufám, že mě v noci nezapíchne, je divný.

Ivan pracuje ve stánku s občerstvením. Má asi těžší práci, než my, protože neustále něco dělá. Já například včera dostal kolotoč, kde člověk skoro pořád sedí a povídá si s obsluhou od vedle ... takže se zrovna dvakrát nepředřeme.


29. června

Byl jsem si projít Ocean City. Teda ne celých 10 mil, ale jenom první 2. Nejlépe si Ocean City představit jako 10 mil dlouhou letištní runway, občas trochu rozšířenou. Boardwalk kolem oceánu vypadá jako úplně všechny přímořské oblasti. Pořád dokola stejné obchody: zmrzlina, popcorn, hranolky, sluneční brýle, hamburgery, zmrzlina, popcorn,... Občaš nějaká změna, třeba náš park :)

O jednu ulici dále jsou pak apartmány. Je dobré vidět a vědět jaké kraviny nás ve škole učili, když jsme probírali USA. Condominiums vypadají jako úplně normální apartmány, akorát se jim neříká apartmány.

Procházel jsem hlavně turistickou oblastí, takže moc domorodých domků jsem neviděl. Ono jich tady asi ani příliš nebude. Řekl bych, že tak 80% obyvatel jsou turisti a lidi jako já. Příště zajedu na druhou stranu města, tam by to snad mohlo být lepší.

Přesto jsem na nějaké domky narazil. Jsou hlavně na té straně města, které je přivrácená k průlivu mezi pevninou a Ocean City "runwayi". Kdo hrál SimCity, tak přesně ví, jak vypadají, nenašel jsem jediný rozdíl. Z hlavní cesty vede odbočka, chvilku jede souběžně s ní a pak se zase napojí. Kolem ní je třeba 20 domků, takové malá komunita, přesně jak ze SimCity :) Časem přípravím galerii celého Ocean City, ale dneska nebylo pěkné počasí, takže jen 2 obrázky pro představu baráků:

USA housing
USA housing


30. června

Koukal jsem po autech. Rozdělil bych je do tří skupin. První jsou auta, které jezdí běžně i v Evropě, to je hlavně Ford a pak všelijaké asijské auta: Toyota, Honda, Mazda, Mitsubishi (nebo jak se to píše :)) atd. Asijských aut je tady hromada, skoro to vypadá, že nejvíc.

Pak to jsou auta, která vypadají jako ty evropská, ale značky mi občas vůbec nic neříkají. No a naposled to jsou americká hranatá velké auta, kde většinou znám značku podle názvu, ale krom filmu jsem nic takového neviděl - Buick, Cadillac, Pontiac. Problém je, že tady nemají ve zvyku psát na auta značku. Většinou mají zezadu nebo zepředu napsaný typ, a to je vše. A podle loga se to poznává dost blbě.

Snad nejpopulárnější je tady Chevrolet. Nevím proč, možná je to nějaká místní výroba.

Červenec

1. července

Služby jsou tady na dost vysoké úrovni. Na co si vzpomenete, to v okolí je, přestože město samo o sobě je celkem malé.

Dneska jsem byl v prádelně. Prostě přijdete, v jednom automatu si změníte drobné, v druhém koupíte prací prostředky, vyberete pračku a během půl hodiny je vše hotovo. Čekání si můžete zkrátit internetem hned vedle.


2. července

Amíci jsou v některých věcech dost zdrženliví. Tak například standartní dámské plavky na pláži jsou jednodílné. Dvoudílné nosí jenom semtam někdo, většinou mého věku. A to prý je tady hodně "moderní", v některých částech USA se dvoudílné plavky vůbec nenosí. Někeré ženy dokonce chodí do vody v něčem co vypadá jako šaty.

Odporné pánské slipoplavky jsem tady ještě neviděl.


3. července

Zákony se tady celkem dodržují. Zaparkované auto na místě, kde se parkovat nesmí jsem ještě neviděl. Vždy jej postaví přesně na konec povoleného úseku, ale ani o milimetr dále. Na většině semaforů jsou umístěny kamery, které monitorují, pokud někdo projede na červenou.

Policajtů je tady hromada. Kontrolují dodržování snad úplně všeho. Na pláži se nesmí po 22:00 spát. Možná každou půlhodinu projede pláž policejní kontrola. Jednoho člověka od nás načapali a řekli mu, že pokuta může být až 50007 USD. Nakonec ho pustili bez pokuty :)

Důvěra v policii je tak desetkrát větší, než v ČR.

Včera ve vedlejším pokoji lehce zapálili kuchyň. Skoro nic se nedělo, jenom trochu kouře. Přijeli 3 hasičské vozy a dva policejní. Jen tak, asi aby ukázali techniku :)


4. července

Den nezávislosti; Independence Day. Těžko ho lze přirovnat k něčemu podobnému v ČR, protože míra nacionalizmu je tady obrovská. Možná nejvíce se tomu blíží třeba den finálového zápasu českých hokejistů na olympiádě v Naganu.

Jinak vůbec největší tržby parku za celý rok. Už několik posledních dní bylo vidět, jak návštěvnost roste, asi je běžné brát si v tuto dobu dovolenou. Navíc jsem byl na těch nejnáročnějších pozicích, takže nic moc. Ani internet jsem zrovna nestíhal.

Včera jsme měli podnikovou pizza párty, řekl bych, že přišlo kolem 70 lidí. Během 15ti minut jsme snědli 50 pizza. Prý slabota, měli bychom se naučit jíst jako američané.

Independence Day je vůbec největší svátek v USA. V obchodech mají obrovské slevy, elektronika se prý dá koupit i za poloviční cenu. Škoda, že jsem pracoval.


5. července

Konečně chápu, proč se o ČR pořád říká, že pracujeme hodně za málo peněz. Koukal jsem na ceny v obchodech a v porovnání s námi zas takový rozdíl není. Potraviny jsou trochu dražší, ale maximálně třeba dvakrát. Elektronika je extrémně levná, například mobil jsem koupil za 20 USD. No a průměrná mzda v přepočtu bude tak nějak okolo 100 tisíc Kč, což je 5x více než průměrná mzda v ČR.

Jo a bavil jsem se s Kolumbijcema a ti říkali, že dva měsíce práce v Ocean City je stejně peněz jako rok práce v Kolumbii. A to tady máme jedny z nejnižších mezd v USA.


6. července

V noci ze včerejška na dnešek byl ohňostroj, který 4. odložili kvůli větru. Celkem se povedl, škoda, že jsem neměl s sebou foťák.

Včera jsem koukal na televizi, dávali reportáž ze soutěže v jezení hotdogů. Vyhrál američan a to světovým rekordem 66 kousků za 15 minut. Průměrně to dělá jeden hotdog za 14 sekund.


7. července

Na angličině se mi libí, že neexistuje trapné tykání a vykání jako u nás. Každému můžu říct "ahoj" a není na tom vůbec nic divného.

Celkově to ulehčuje hromadu věcí jak v pracovním, tak v běžném životě. Tak třeba si nedovedu představit, že u nás bych v nějaké firmě šel s majitelem hrát šipky do baru nebo koukat na basebalový zápas jako tady. Taky se vůbec neoslovuje přijímením, všude se píšou pouze křestní jména a přijímení ani nikdo nezná. Kdyby jakýkoliv zaměstnanec (pracující téměř za minimální mzdu) v ČR potkal ráno na chodbě majitele a zeptal se "Ahoj Pepo, jak se máš?", tak má výpověď. Tady je divné se nezeptat.


8. července

Už jsme skoro kompletní, přijelo asi 20 thaivanců a 10 rumunů. S thaivanci je sranda největší. Sice se baví jenom mezi sebou a se mnou, ale to stačí :)

Bohužel jsem se ještě pořád nenaučil jména. Ale v thaisku a podobným zemích to funguje tak, že každý má thaiské jméno a pak "anglické" jméno. To anglické je naprosto oficiální a pro evropany snadněji zapamatovatelné. No a navíc tak polovina vypadá úplně stejně.

No a kdo se ještě nesetkal s podobnými asiaty, tak jim vždycky tipne tak o 10 let méně :)


9. července

Náboženství hraje v Ocean City dost podstatnou roli v životě místních lidí. Kostel je skoro na každých 100 metrech, ale každý je jiný - patří jiné církvi. Potom je tady hromada různých shromaždištních budov, kde se každý týden konají hodně populární debaty a setkání.

Američani vůbec rádi debatují a je celkem jedno na jaké to je ve výsledku téma. Na jednom takovém meetingu jsme byli. Jednak je to hned vedle a druhak tam dávali pro studenty večeři zadara :) No a "zaměstnaní" tam jsou studenti z USA univerzit, pro které je to zábava jet někam na celé léto pomáhat tamní komunitě. Žádný z nich nestudoval teologii ani nic příbuzného.

Chodit do kostela je celkem normální a každý je pokřtěn.


11. července

6 ráno

OceanCity OceanCity


12. července

Ještě pár postřehů:

V každém solidním obchodě, baru, restauraci, prostě všude, je bankomat. Nevím, jak přesně fungují, ale myslím, že jsou jakoby majetkem toho obchodu a výběr z něho se zhruba rovná bezhotovostnímu nákupu v tom obchodě, akorát že si nic nekoupíte :)
U nás jsou taky bankomaty u každé pokladny a máme od nich klíče, každé ráno je naplníme a večer vybereme... Říká se jim ATM.

Všechno je založeno na tom, že každý jezdí autem. Dokonce i každá banka má okýnko kam přijedete a vyřizujete rovnou z auta, viz fotka níže. A to pomíjím fakt, že taková budova by v ČR jako banka dost těžko uspěla.

OceanCity

Všechno zavírá ve 2 hodiny ráno. Skoro v každém státě mají nařízenou večerku, někde je v 11 večer, u nás v ty 2 a třeba v Las Vegas není vůbec. Dodržuje se to těméř na minutu. Trapné.


13. července

Dnes jsem nahrál nějaké fotky z Ocean City. Snažil jsem se vybrat od každého něco, takže když si je prohlédnete pozorně, tak věřím, že si dokážete udělat představu, jak to tady vypadá.

Více viz galerie.


14. července

Kdo je líný si zjišťovat, kde přesně jsem, tak tady dávám odkaz na přehlednou google-mapu.

Taky jsem zjistil, že část našeho zábavního parku letos končí. Jsme jedni z nejstarčích v USA. Například máme ručně vyřezávané kolotoče, přes 150 let staré. No a příští rok se z nich stane muzeum. A dále je tady vtipný daňový systém. Když jsou na nějakém pozemku kolotoče, tak se platí dost vysoké daně. Takže co jsem slyšel, tak náš park platí 9 milionů USD ročně, což je 180 milionů Kč ...

Nadruhou stranu například jedna vstupenka na horskou dráhu stojí 4 USD, když je plná, tak to je cca 40 lidí, tj. 160 USD, za den se stihne třeba 60 jízd, tj. 9600 USD denní výdělek. Takže za sezonu to může být třeba půl milionu USD...

Intermezzo

Dopsáno na vysvětlenou o tři léta později.

Zápisky z druhé půlky července a srpna chybí. Ocean City mě přestalo bavit. Práce byla nadmíru dobrá, ale pořád stejná, komunita nejlepší, jakou jsem v životě potkal. Já chtěl něco jiného. Tak jsem se jedno ráno sbalil, nasedl do autobusu směr Filadelfie a zavolal do práce, že si beru týden volno. Nevěděl jsem, kam pojedu, co budu víc než měsíc do odjezdu do ČR dělat, ani kde vezmu peníze.

...Filadelfie, New York, Boston...to už jsem věděl, že se do Ocean City nevrátím. Dorazil jsem do Provincetown, Massachusetts, kde pracovali dvě mé spolužačky za střední. Našel jsem si práci číšníka. P-town je jedna z největších gay komunit na světě, heterosexuála potkat je těžké. Já nic nevěděl a zažil jsem poměrně velký šok. Psát blog jsem nebyl připraven. Za dva týdny jsem si ale vydělal tolik, co v Ocean City za měsíc a půl.

Po třech týdnech jsem se chystal odjet, ale pár dní předtím jsem si prořízl v práci šlachu a musel do nemocnice na operaci. Hodně mi pomohl můj zaměstnavatel z P-townu. Koupil mi let do Bostonské nemocnice. Navíc měl ve městě pronajatý u dvou miliardářů homosexuálů pokoj, v němž jsem mohl po operaci jen tak bydlet. Bylo mi nadmíru trapně, ale nic nešlo dělat. Jen, co se mi ruka trošku zahojila, odjel jsem do Buffalo. Peněz jsem měl dost, plány se utřídily, do odletu domů zbývaly dva týdny a já zase začal psát blog.

Září

1. září

Zdravíčko :)
Koukám, že už jsem docela dlouho nic nenapsal. Zrovna, když jsem se chystal blog oživit, tak jsem si v práci potrhal šlachu v ruce a musel jsem na operaci. Teď mám něco co vypadá trochu jako sádra, takže můžu psát jen jednou rukou...a to potrvá tak nejmíň dva měsíce, takže žádné rozsáhlé cestopisy nečekejte.

Nicméně od posledního zápisku se toho docela dost změnilo. Na kolotočích už dávno nepracuju a můj čas v USA se chýlí ke konci. Teď mi zbývá ještě cca týden a půl a pak "hurá" domů.

Pro takovou zevrubnou představu, co se dělo zatímco tady bylo mrtvo jsem připravil mapku trajektorie mého pohybu s lehkým přepadem do budoucnosti :)

Jak je vidět, tak momentálně jsem v Buffalu, New York. Zítra mě čeká výlet na Niagaří vodopády. Snad se večer objeví i něco tady.


2. září

Tak nejprve něco k Buffalu. Myslel jsem si, že Buffalo je nějaké 100% průmyslové město. To buď není pravda, nebo je průmysl celkem důmyslně skryt. Ne že bych teda vůbec žádnou továrnu nepotkal, ale nic, co by převyšovalo ňák drasticky průměr.

Asi jsem totiž přijel o pár desetiletí pozdě. Populace celkem nekompromisně klesá, všude je plno domků na prodej a město je tak trochu dost mrtvé. Kdysi tady bylo průmyslu habaděj, ale ten se z nějakých důvodů vytratil (více viz anglická wikipedie). A poprvé za svůj USA pobyt jsem si vzpomněl na Ostravu. Nevím proč, ale běžné budovy v centru (anglicky downtown) vypadají přesně, jakoby těm ostravský (socialistickým) z oka vypadli. Centrem se myslí 1 ulice dlouhá max pár kilometrů a možná několik přelehlých domků okolo.

Přesto má Buffalo něco přes 300 tisíc obyvatel. Nevím jak to dělají, protože zbytek města jsou nízké chudinské domy (anglicky single house), napůl opuštěné.

Dost mi to připomíná dobu u nás minulou - podivné obchody s vesměs prázdnými regály, zavřeno přes víkend, všude rozmlácená okna, liduprázdo, hromada žebráku. Buffalo je prý známo po světě svou architekturou...no tak je pravda, že kolem hlavní ulice (doslova Main street) je několik velmi pěkných budou, ale tím to končí, oficiální procházka městem taky trvá cca 30 minut.

Za zmínku stojí akorát námořní park s dvěma obrovskýma bitevníma loděma z druhé větové a jednou ponorkou, ten jsem si prošel již včera, a pak snad procházka kolem Eriského jezera s výhledem na Kanadu.

Shrnuto podtrženo, ležerní, přesto důkladná prohlídka města je hotova za den. Nebýt Niagary pár minut busem, případně mezizastávce na cestě do Toronta a dále do Kanady, tak se rozhodně cesta nevyplatí. Noční život bych na stupnici 1-5 hodnotil 4. A najít v sobotu ráno kavárnu, kde se člověk nasnídá a načerpá síly po celodenní cestě z Bostonu byl nadlidský úkol...asi stejně tak nadlidský jako najít slušnou a levnou restauraci na oběd.


3. září

Niagarské vodopády mám za sebou. Teď čerstvě bych řekl, že to bylo nejkrásnější místo, které jsem zatím v životě vůbec navštívil. A to jsem nebyl na kanadské straně, která je prý ještě hezčí.

Zažil jsem tady dva naprosto rozdílné dny. Neděli, která byla naprosto natřískaná. A to proto, že tady teď probíhá veledůležitý svátek - Labour Day (Labour day víkend). Labour Day si já představuji jako svátek práce. Všechno je zavřeno. Navíc tímto také končí prázdniny, vždy je to je nějak první pondělí v září nebo co já vím.

Kde jsem to skončil? Jo, natřískaná... No fronty na všechny atrakce byli tak na 4 hodiny, na což jsem samozřejmě neměl náladu. Očumoval jsem zvenku... A taky si počkal na noční panorama...paráda. Díky speciálním okolnostem byl i ohňostroj :)

No a pondělí. Sice svátek, ale jak říkají američani: cestovní den. Všichni jedou domů a na ostatní kašlou. Domů tady totiž často znamená stovky km. Fronty nebyly žádné...nikdo. Projížka lodí pod vodopády byla the best.

Když bych se měl ještě krátce zamyslet nad místní turistikou, tak je dost jiná než v Evropě. Prestože Niagara je téměř jediná atrakce, kam se vypravit na výlet v okolí velkém jak střední evropa, tak počet turistů nebyl ani v jeden z největších svátků roku nijak závratný. To, že fronty byly na mnoho hodin je způsobené pouze kapacitní nepřipraveností atrakcí. Ne-američanů tady bylo znatelně více, než všude jinde, kde jsem zatím byl a vůbec nejvíc jsem potkával Indy (neplést s Indiány). A to jak turisty, tak místní, kteří tady mají asi své hlavní středisko...

Niagara Falls

Přes noc jedu do Detroitu. Normálně bych ho asi vynechal, ale mám hromadu času a kolem Buffala zas tolik jiného není. Kolem se myslí okolí tak 1500 km. No jo, pro evropana, na kterého čeká historie a zábava na každém rohu to může být zklamání. Tady jsou místní města stará třeba 150 let, takže často pro turistu k ničemu.

Teda kdybych měl vízum do Kanady, tak Toronto je prý parádní ... nebo zdravou ruku, tak si zajedu do hor a půjčím kolo, ale o tom se teď nebavím.

Detroit bude asi ještě nudnější, než Buffalo, ale na den si zábavu určitě najdu. Stejně tam není jediný hostel a než platit 100 USD za hotel a prosedět je na netu, tak to zase večer zabalím a odjedu do Chicaga, což je poslední velké turistické "letovisko" severovýchodu.


4. září

Detroit, Michigan. Celkem mě překvapil. Asi jsem už totálně slepej i s brýlema, nebo v USA mají zvláštní smysl pro schovávání továren. Město samo o sobě je na to, že má 850 tisíc obyvatel dost malé a prázdné. Ale na to jsem si již zvykl. Zprvu jsem myslel, že jen cestuju blbě, ale je to tak všude.

Centrem jezdí jedna linka tramvaje okružní jízdu, a kdybych nepočítal čas na zastávkách, tak udělá kolo odhadem za 5 minut. Na předměstí (celá Detroit metropolitní oblast má 4-5 milionů) pak jezdí autobusy a těch je hromadba.

Aby sem náhodou nezavítal žádný turista víc než jednou, tak na zastávkách krom jízdních řádů není ani číslo linky, které zde zastavuje. Včera změnili jízdní řády včetně čísel linek a ani řidička jedné linky nevěděla, kam jezdí ty ostatní. Jako bonus tady není žádný hostel, žádné turistické informační středisko, žádné mapky či letáky, které jsou jinde běžně k dostání na nádraží a autobusových terminálech. Supermarket jsem v centru taky neviděl. Jo a kriminalita je tady jedna z nejvyšších ve státech.

Centrum se mi na pohled líbilo, a kdyby bylo více přívětivější vůči turistům, tak věřím, že by po pár letech začali jezdit. Ale ono tady těch turistů zas tak málo není, akorát budou asi všichni z USA, a tedy poměrů znalí. Na jednom z předměstí je totiž největší muzejní komplex v americe - Henry Ford museum. Já navštívil jenom jednu jeho část, přehlídku veteránů, parních strojů a lokomotiv a vůbec všeho s tím spojeného, i tak to zabralo celé odpoledne. Pak je součástí ještě obrovský skanzen, jehož návštěva je tak na 1-2 dny (na to bohužel nemám čas a fiance) a prohlídka továrny Ford, kde máte výrobu vozítek v přímém přenosu. Pokud dneska neodjedu, tak si ji rozhodně nenechám ujít. Maj tady totiž otevřeno 9-5, takže spáč jako já se doplazí v 1 a to už víc než jednu věc ten den nestihne. Obzvlášť pokud si chce první aspoň trošku projít město, kam to vlastně přijel.

Na závěr bych chtěl říct, že jsem dneska nepotkal ani jednoho žebráka. Takové tady asi rovnou práskaj. Vraždy jsou běžná věc, dneska jsem slyšel v autobuse dva místní si povídat, jak jednomu včera umřel soused, takový milý hoch to byl, škoda, že drogový dealer. Prej mu vždycky říkal, že když už dělat do drog, tak musí být aspoň pořádný boss. Jinak byl pán moc hodný, bez něj bych pana Forda vživotě nenašel.


4. září podruhé

Mám dneska nějak víc času, tak ještě jak zde (ne)funguje dálková hromadná autobusová doprava.

USA je velká a opuštěná země. Mají tady spoustu místa stavět několikaproudé cesty mezi každou dírou a kupovat si obrovská auta, která milují. Všichni jezdí autem nebo lítají. To dává tušit, že ostatní moc asi fungovat nebude. A taky že ne, aspoň ne tak dokonale, jak bychom byli z Evropy zvyklí.

Autobusy. V každé oblasti funguje nějaká regionální doprava (New York trailways, Carolina Trailways, Peter Pan, P&B, atd. atd.) a psát o nich asi nemá moc smysl, pač hodnocení by bylo pro každého dopravce trochu jiné. No a pak zde je společnost Greyhound pokrývající všechna větší města. A ta je dost mizerná. Časy odjezdů a příjezdů jsou spíše informační, v autobusech je záměrně jak na sibiři, terminály jsou často nic moc a kvantita spojení je tristní. Každý tady má na starost pouze jednu věc, a tak nikdo nic neví. Řidič např. do poslední chvíle často neví, kam pojede. Při prodeji lísků nefunguje rezervace místa, takže se prodá, kolik se prodá a situace se řeší až na místě při odjezdu. Občas se tak stane, že se do autobusu nevlezete a oni pak shánějí autobus odjinud. Samozřejmě každý ví jen to svoje, takže jen čekáte anebo se zeptáte všech cca pěti zaměstnanců, co oni ví a pokusíte se domyslet, jak to teda bude.

Prodej lísků je vůbec dost neprůhledný. Přijde mi, že ceny jsou vyšší, pokud kupujete lístek v/na víkend. Ale to se dá obejít tak, že si koupíte lístek na pátek a pak pojedete v sobotu nebo neděli nebo za měsíc klidně, prý to jde. Pak existuje sleva za včasný nákup (týden, 2 týdny předem) a ještě studenská karta. Tu jsem si pořídil a myslím, že se vyplatila. Jo a přes internet se mi zdají ceny ještě úplně jiné.

Ale aby to nevypadalo, že si stěžuju, tak to není pravda. Mě hodina sem, hodina tam je přes prázdniny jedno a prázdné autobusy mi napristo vyhovují. A tím, že spojů je tak málo, tak jsou i sladěné přestupy. Pokud nejedete v Den nezávislosti, tak počítejte, že se v nočních busech vpohodě vyspíte, protože na vás vyjdou většinou alespoň 4 sedadla. Cena taky ujde....

Mezi velkými městy na východě jezdí "Chinatown" busy, což je několik na sobě nezávislých společností číňanů spojující Chinatowny NY, DC, Philadelphie a Bostonu. Jezdí často, bez zastávky, jsou levnější, než Greyhound a mají lepší busy. Není se čeho bát, chinatown je vždy v centru města a cesta je naprosto bezpečná. Jediný prblém je ten, že řidiči moc neumí anglicky, takže v připadě nějakých komplikací to může být složitější. Časem dodám linky :)


5. září

Ford továrna ničím nepřekvapila. Kdo byl někdy v Nové Huti v Ostravě, tak přesně tak to vypadá; případně na jakémkoliv jiném pásovém provozu. Akorát tam mají hromadu zeleně a všechno musí být krásné a bezpečné :) Vyrábějí akorát F150, což je takový osobní náklaďák. U nás nejezdí, protože by zaplácl místo pro 3 a více evropských aut. Zajímavá byla hlavně historie jedné z nejslavnějších továren průmyslové revoluce a osoby Henryho Forda samotného. Ale toho už bude internet plný.

Závěrem? Detroit je pěkná metropoplitní oblast a pokud vás jenom trochu zajímá histrorie automobilového provozu a průmyslu, tak Dearborn a Greenfield village (Ford museum) je parádní místo na strávení 3-4 dnů dovolené. Obrňte se dostatkem financí, času, ideálně autem a hlavně hromadou informací. Mě zachránil jen notebook s internetem a místní :)

Zdržel jsem se o den déle, než jsem očekával a večer jedu do Chicaga, jak už jsem kdysi psal.


8. září

Začínám mít spoustu povinností spojených s příjezdem do ČR, takže už to ani tady není ono. Chicago jsem si neužil tak, jak bych si ho užil normálně v létě. Bylo po sezoně, takže všechny bluesove a jazzove koncerty a festivaly, kterymi je Chicago známé byli fuč, navíc občas pršelo a ještě k tomu jsem neměl moc dobrou náladu. Nicméně Chicago je jedno z nejhezčích měst v USA, a krom NY city asi jediné, které jsem navštívil a zároveň můžu říct, že bych se v něm nenudil i při dlouhodobém bydlení. Snad napíšu ještě někdy později flashback.

Neodpustím si pár poznámek


9. září

Na prd. Dneska jsem zažil v USA od června po druhé den, kdy víc než půlku propršelo. Jel jsem do New Yorku, což je dost dlouhá cesta. Původně jsem si ji chtěl přerušit v Clevelandu, ale kvůli dešti jsem pokračoval až do Pittsburghu. Tam jsem po cestě na oběd stejně zmokl a navíc je to nic moc město. Právem jsou s Ostravou oficiálně sesterská města.

Jo a možná už jsem psal, že si tady wifi vůbec nezajišťujou, takže stačí přijít k libovolnému věžáku a máte dost velkou šanci se k někomu napíchnout. No tak v Pittsburghu jsem jeden takový obešel dokola a pořád nic, což mě dost šokovalo. Pak jsem zjistil, že to bylo vězení.

Plus kauza Greyhound. První jim nefungovala studentská sleva v Chicagu, takže jsem zaplail o 15 babek víc. Pak mi vytiskla blbě lístek do NY, takže jsem musel v Clevelandu zbytečně vystupovat, běžet k pokladně a žádat o změnu. No a v Pittsburghu jsem se nevešel do busu a musel čekat 2,5 hodiny na další.


12. září

Washingtonu se neříká Washington, ale DC. Takže já jsem momentálně v DC a čekám na letadlo do Paříže. Nudím se a tak jsem připravil malý plánek mojí letní cesty.

My journey around USA, Summer 2007

16. - 17.6. Washington, DC
17.6. - 29.7. Ocean City, MD
29.7. Wilmington, DE
29.7. - 1.8. Philadelphia, PA
1. - 5.8. New York, NY
6. - 7.8. Boston & Cambridge, MA
7. - 23.8. Provincetown & North Truro, MA
23. - 31.8. Boston, Cambridge & Chelsea, MA
1. - 3.9. Buffalo & Niagara Falls, NY
4.9. Detroit, MI
5. - 8.9. Chicago, IL
9.9. Pittsburgh, PA
10.9. - 11.9. New York, NY
12.9. Washington, DC

28. září

Tak jsem zpátky doma,
užil jsem si v Praze týden a půl nic nedělání a prázdniny jsou u konce. Původně jsem chtěl dělat ještě nějaké zkoušky, ale z toho nakonec sešlo. Nakonec školy si užiju v životě ještě dost.

Když bych měl léto v USA zhodnotit, tak by to bylo zhruba takhle (psáno ve spěchu, takže čekejte pořádný výblitek):

Bez pár dnů jsem "za mořem" strávil 3 měsíce. Z toho jsem 2 pracoval, celkem na dvou různých místech (Ocean City a Provincetown). Vydělal jsem si na měsíc cestování, což považuju za perfektní a myslím, že celkem nadstandartní. Za ten měsíc jsem byl ve Philadelphii, New Yorku, Bostonu, Buffalu a Niagara Falls, Detroitu, Chicagu a Pittsburghu - taky slušné. Chtěl jsem si zmapovat alespoň jednu oblast USA a to se mi povedlo. Samozřejmě jsem mohl lítat sem a tam po velkých turistických hotspotech, ale to není můj styl.

Co se týče práce, tak tady je to jasné. Agentuře jsem zaplatil spousty, oni mi za to dali svoje znalosti a umístili mě do jednoho z nejkrásnějších a nejvyhlášenějších letovisek v USA - Ocean City. Parádní byl kolektiv, lidí jako já u stejného zaměstnavatele, přes agenturu, bylo možná dalších 100, a tak o zábavu nebyla nouze, na to budu dlouho vzpomínat. Na druhou stranu plat byl na úrovni minimální mzdy a pracovní doba dlouhá a únavná, jinak by se to finančně nemohlo vyplatit. Práce v zábavním parku je lákavá stěžovat si asi moc nemůžu, bohužel ale často nudná, no jo... sedět 10 hodin v kuse na židli a koukat neni zrovna ono.

Jinými slovy agentura se vyplatí z hlediska toho, že za vás všechno zařídí, najde vám práci (kdo přijel bez předem domluvené práce neměl šanci, místo je tak oblíbené, že nával work&travellistů byl obrovský), umístí vás do perfektního kolektivu a zaručí z hlediska zábavy perfektně strávené prázdniny na perfektním místě. Na druhou stranu plat je naprd a poplatek agentuře za vyhledání práce taky.

Práce mě pak už štvala, a tak jsem z Ocean City utekl a po 2 týdnech cestování si našel práci v Provincetownu. Zde je to přesně naopak - práci jsem našel lehce, pač work&travellistů zas tolik nebylo. Plat byl perfektní a pracovní doba taky, komu to nestačilo s přehledem našel druhou/třetí práci. Ale bydlíte někde v podnájmu, co si seženete, zábáva nic moc a i když jedete se známýma, tak se těžko dostanete do mezinárodního kolektivu dalších 150 lidí, tak jako s agenturou. Vetšina lidí zde byla alespoň podruhé nebo na doporučení ostatních.

No a závěr. Bez agentury do USA jet nejde, protože neseženete garanta na víza. A je to jenom dobře, protože to odfiltruje socky, oplzlé čechy, kteří nemají ani na vízum a pak potkáváte samé perfektní lidi (na rozdíl třeba od anglie, která byla zahlcena hordou tupých poláků, čechů a spol prahnoucích o penězích). Můžete jet ale jako independenti s tím, že si práci najdete sami. Pokud jedete poprvé, tak buď mejte hromady informací, nebo jste ztracni.

Pokud vás peníze až tak nezajímají, tak je obětujte agentuře a spokojte se s menším platem přes léto a garantuju perfektní zábavu, mezinárodní kolektiv, zaměstnavatele a místo (teda aspoň pokud pojedete do zábavního parku v Ocean City).

Ještě teda dlužno podotknout, že jsem ztratil cca čtvrt roku školy tím, že jsem neudělal všechny zkoušky, ale šel bych do toho znova a možná i půjdu. Radši pojedu 4x přes prázdniny do světa a budu o rok déle studovat, než 5 let bušit školu bez nějaké zábavy a skončit o rok dříve.